Co mi zkušenosti z 15 letého blogování dávají dneska?

8.4. 2020Michaela Gřešková1389x0 Komentářů

Když jsem začínala blogovat, nebylo to “cool” ani součást marketingové strategie firmy.
Začínala jsem totiž, když mi bylo zhruba 8 let. No jo, tehdy nebylo takové povědomí o kyberšikaně, vykrádání osobních dat a na internetu všeobecně bylo mnohem míň pedofilů a porna – nebo mi možná jenom nikdo neřekl, že něco takového tam na internetu taky je … Takže už tehdy jsem nevědomky (a bez strachu všech okolo, co by mi ten internet mohl udělat s psychikou) začala svojí tvořící/psací “kariéru”.

Začínala jsem blogovat o našem hafanovi. Potom se mnou ale začala třískat puberta, takže jsem si založila pár blogů sama, zdarma a na tajňačku. Bez toho abych věděla, jak je to skvěle marketingově, jsem vytvářela ten nejautentičtější obsah, který byl sakra hodně čtený, komentovaný a diskutovaný. Affiliate marketing pro mě byl zcela přirozenou součástí, ne jak vydělat, ale jak dostat k sobě na blog čtenáře a návštěvnost. To mi samozřejmě na té dané platformě poskytovalo posouvání se nahoru v žebříčcích čtenosti, návštěvnosti a zkrátka oblíbenosti.
Jak už jsem psala, obsah blogu byl velice autentický, s marketingem to ale nemělo nic dočinění. Takže nepátrejte, jiné marketingové rady, než tady na blogu ode mě nenajdete :)

Každopádně, mnohé napadá:

“To je ale blbý, že jsi už tehdy nepsala o svém dnešním tématu. To by ti mohlo pomoct. Tak máš z těch mnoha let blogování houby.”

Ale to není tak úplně pravda!

Už 15 let píšu. A to nejen domácí úkoly do školy, nudné zápisy a pohledy z dovolené. Regulérně jsem se 15 let (nevědomky) připravovala na to, že jednou se tím svým blbnutím se slovy budu živit.

Myslím, že každý kdo píše chápe, co chci říct. Cvik je důležitý, cvik je mnohdy všechno. Nikdo nenapsal svůj první text geniální. Já, King, Čapek ani Wilde … Každý, kdo píše, toho první musí hodně napsat do šuplíku, nebo na tajňačku, aby z toho jednou mohly být čtivé a čtené texty. Je to tak se vším, ale u toho psaní to tolik lidí nebere. Nevidí opakované, pravidelné a soustavné psaní jako něco, co by pomohlo k lepším textům. Opak je ale pravdou.

Já za těch 15 let tančení prsty po klávesnici nasbírala hodně zkušeností. Ať už jde o můj styl psaní, o to, jak slova, věty a různá témata vnímají ostatní lidé až po to, že jsem hodně cizích blogů přečetla a svým způsobem se k jejich článkům musela vyjádřit.

Těch 15 let blogování mě tedy naučilo:

Přijímat kritiku a neseknout s tím

Pochopit, že ne každý bude ohromený tím, jak píšu. Někdo to prostě nepřekousne. Někdo prostě radši texty typu bankovních smluv. A to je v pořádku.

Sednout a něco napsat, i když mám v hlavě totálně vymeteno

Myslím, že s tímto se potýká každý, ne jen profesionální psavci. Sednete a prázdno – článek, e-mail, příspěvek na soc. sítě, zpráva opačnému pohlaví s božím úsměvem …
Jak? Sednu a píšu. A píšu. A většinou si sama sobě nadávám. A taky píšu o tom, že něco fakt musím napsat, jinak bude průser. No a pak tak nějak začnu psát něco, co nejsou osobní nadávky a výhrůžky …

Komunikovat, poděkovat, pochválit – a tím si vybudovat komunitu (přátel 💛)

Jasně, dneska je jiná situace. Čtu a píšu jiná témata, ale vpodstatě to je všechno na jedno brdo.
Jako malá a srdceryvná puberťačka jem měla jediné 2 povinnosti – nerupnout ve škole a BLOG. A jelikož tohle bude číst i maminka, tak samozřejmě sem tam uklidit kuchyň, vynést koš a vydrhnout boty, když jsem to cestou domů vzala zkratkou přes pole.
Takže jsem vlastně měla na čtení a komentování cizích blogů času hromadu/nekonečno/kolik jsem chtěla. Dneska to musím skloubit se všemi ostatními povinnostmi, ale jak se říká, je to jen otázka PRIORIT!
Pokud se tedy rozhodnete jít cestou blogu a obsahového marketingu, nebuďte sobci. Navštěvujte i jiné blogy, vyjadřujte se k článkům v komentářích, pochvalte, když je článek dobrej. Pod svými články sledujte komentáře, pusťte se do debaty, poděkujte …

Vytvářet komunitu! – i když tehdy jsem tomu tak neříkala

Nedokážu vám říct, zda to bylo celou tou platformou, na které jsem si blog založila nebo tím, co nás spojovalo jako lidi, ale dneska to v marketingu všichni nazývají tvořením komunit – a co si budem, je to obrovský hit. Prostě dejte do kupy lidi se stejnými zájmy, spojte lidi navzájem a nechte je diskutovat.
Já tehdy totiž svůj blog nikde nesdílela. Na sociálních sítích vůbec, bylo to přeci na tajňačku, a na tehdy nejrozšířenějším Facebooku byli už tehdy všichni – kamarádi, spolužáci (a už jsem vám přeci říkala, že blogování nebylo cool), rodiče i babi …
Věrné čtenáře (tedy komunitu) kolem blogu jsem si budovala svou aktivitou a rozvíjením diskuzí u mě na blogu i na jiných blozích.

Proč jsem vůbec začala psát takový článek?

Nechtěla jsem nikoho naštvat, že blogovat měl začít už 15 let zpátky, ale chtěla jsem sama sobě, a i vám samozřejmě, připomenout, co jsem dělala už tehdy dobře a proč jsem měla čtený blog a kolem blogu báječné lidi, kteří mě podporovali a diskutovali se mnou :)

No a na konec takový malý bonus, pokud jste dočetli až tady, připravila jsem pro vás dárek. Check-list zdarma, jak napsat článek, který si lidé opravdu přečtou.
Stáhnout si jej můžete TUDY.