Od neštěstí ke štěstí

26.7. 2019Michaela Gřešková1866x0 Komentářů

Stává se mi, že když lidem řeknu, že se tvorbě webu a psaní věnuju už 14 let, tak na mě koukají, jako bych spadla z jiné planety.

Začínala jsem na neplacených platformách, jako úplně anonymní blogerka. Psala jsem a psala a psala. A nějak jsem to nikdy nechtěla měnit.
Na tátova podnikatelská moudra, že bych pomocí blogu mohla prodávat, jsem se šklebila, jako bych spolkla citrón.
Ale na každého jednou dojde. Takže logicky došlo i na mě, abych vytáhla hlavu z pr**le a trošku nad tím svým psaním a tvořením začala přemýšlet …

Nemyslete si, nepřišlo to jen tak. Žádné zázračné osvícení. Ten okamžik nastal v mých 16 letech.

Tehdy jsem vydala svou první knížku. Vydali jsme ji samonákladem, takže v tu chvíli se ze mě, kromě autorky samozřejmě, měl stát i skladník, markeťák a taky obchoďák.

No a hádejte, co byla ta “nejjednodušší” cesta, jak to všechno ze sebe udělat – a zvládnout přitom dostudovat střední školu? Hádáte-li založit web, hádáte správně.

A tady to začalo.
To byl ten moment, kdy jsem si uvědomila, že web je víc, než jen vizitka někde v nekonečném prostoru. Že web je víc, než jen internetový zápisník.
Takže jsem se začala kamarádit se Smartemailingem. A taky FAPI. A co si budeme, trošku jsem bojovala. Někdy trošku víc než jindy.

A nebudu vám lhát, na poprvé to byla celkem katastrofa. Ale byl můj první, a strašně moc nedokonalý, prodejní web.
Ale chybami se člověk učí, je to tak, že?

Takže jsem spustila web, bez jakéhokoli magnetu, chtěla jsem, aby hned nakoupili. Kápnu božskou, moc se jim do toho nechtělo. Tak jsem zkoušela psát blog, jenže v té době byly moje znalosti marketingu ještě celkem mizivé. Vlastně jsem ani nevěděla, jak s těmi lidmi komunikovat, a kdo je moje cílovka. Takže i blogové příspěvky byly celkem výkřiky do tmy.

Stálo mě to hodně nervů. A taky slz.

Největší posun byl, když jsem k sobě (a vlastně i knížce samotné) začala být upřímná.

Hezky jsem si sedla, potlačila ego i obrovské sny, a sepsala si, kdo je cílovka. Tedy ujasnila jsem si, kdo by si knížku mohl koupit.

děti až teenageři
jejich rodiče
a na základě referencí, taky rodiče, kteří chtějí pochopit své děti

A až poté jsem mohla předělávat (ne)prodejní web.

A předělala. Celkem úspěšně, bych řekla.

Stránky mají magnet – žádné e-booky zdarma, ale rovnou ukázku knížky.
Jsou tam reference – autentické reference, ručně psané a kreslené
Můžete se prokliknout na Facebook a Instagram – ano, děti a teenageři, kteří budou přesvědčovat své rodiče o koupi, jsou právě na Instáči a e-maily jsou pro ně “oldschool”. Alespoň pro komunikaci a známé navazování důvěry.
Co nemůže chybět na webu o knize, je právě příběh vzniku knížky. O čem je a jak vznikala – tedy náhled do backstage.
A ta prodejní část, knížku si můžete na webu koupit.